kaligrafie

Úvodní strana » projekty » kaligrafie

Japonská kaligrafie je umění přítomného okamžiku. Nechejte se okouzlit tahem štětce.

Připravujeme pro Vás kurz japonské kaligrafie pod vedením lektorky Petry Vitáskové. Přijít může kdokoli, není třeba žádné znalosti japonského jazyka. Seznámíte se s pomůckami, manuály a kaligrafickými texty, ale hlavně budeme psát! Hodina začíná krátkou rozcvičkou, poté cvičíme nové znaky a na konci je napíšeme na tři rýžové papíry, vyhodnotíme nejlepší a dáme razítko.

 

Než otevřeme workshop pro veřejnost máme pro vás video ukázku z lekce:

Láska ve třech stylech Kaligrafie


 

úterky 17:30 - 19:00 h

kontakt: Petra Vitásková



začátečníci:
cvičení základního stylu kaišo

mírně pokročilí:
cvičení rychlejšího stylu gjóšo

pokročilí:
postupné přepisování textu, svázání prací tradičním japonským způsobem.

Možnost externího studia na japonské škole

 

 

 

Petra Vitásková

 

Lekce vede Petra Vitásková (7. dan v různých disciplínách kaligrafie a zkouška Shi kyo)


Vystudovala japonskou kaligrafii na škole Nihon Shodou Kyoiku Gakkai v Tokiu.
Od roku 2002-2005 studovala pod vedením mistryně kaligrafie Akiko Crowther, která jí zprostředkovala externí studium.
Od roku 2005-2008 ji vyučovala Kaori Ishijima, s její pomocí zdárně složila zkoušku Shi kyo - učitelský stupeň, která jí opravňuje kaligrafii učit.
Absolvovala semináře v Japonsku.
Vystavovala v Česku např. v Lucerně, na Novém Zélandu, Barceloně a v japonském Tokiu.
V současné době připravuje další výstavu do Japonska.
Je zkušenou lektorkou, vyučuje od roku 2006. Každoročně vyučuje kolem 50 studentů. 5 z nich připravuje na zkoušku do japonské školy. Pro své studenty také pořádá výstavu, kde mohou představit svou ročníkovou práci. Tento rok v létě s ní dokonce mohli vystavovat v japonském Tokiu.

 

 

Kaligrafie jako Cesta psaní
Spolu s rozšířením čínského písma se v Japonsku již v 6. století objevuje i umění kaligrafie, pro niž se zde používá označení šodó, doslova „cesta psaní“. Samozřejmě se však nejedná jen o pouhé psaní, kaligrafie zahrnuje zároveň filosofii, víru, literaturu i historii. Je to umění okamžiku, nikoli však okamžiku vytrženého z historických a kulturních souvislostí.
Kaligrafie navíc nespočívá pouze v mistrné formě napsaných znaků, neméně důležitý je vztah těchto znaků k okolnímu prostoru. Je proto třeba, aby byl vztah „černé“ a „bílé“ na papíře vyvážený, nicméně nejde jen plochu papíru. Pro toto umění je totiž estetickým vjemem nejen výsledný tvar znaků, ale i „tanec štětce po papíře“, který dává každé kaligrafii vedle konečné podoby i jedinečný rytmus.
V japonské kaligrafii existuje pět základních stylů psaní znaků: historické styly tenšo a reišo a častěji používané styly kaišo neboli základní, „rovný“ styl, gjošo, rychlejší styl, a konečně velmi rychlý, abstraktní styl sóšo.

Historie vzniku japonského písma
Přibližně v 6. století se Japonci prostřednictvím súter dovezených z Číny, začali seznamovat se systémem čínských znaků. Japonsko v té době vlastní písmo nemělo, takže zpočátku jako oficiální jazyk sloužilo čínštinu. Později však vznikla potřeba zapisovat i japonštinu, která si proto postupně čínské znaky vypůjčila. Vzhledem k odlišnosti obou jazyků však čínské znaky nebyly k zápisu japonského jazyka nejvhodnější – japonština má na rozdíl od čínštiny i ohebná slova a samotné znaky neumožňovaly zápis koncovek –, proto v 9. století vznikly zjednodušením některých znaků ještě dvě slabičné abecedy: hiragana a katakana. Hiragana byla vytvořena pro ženy žijící u císařského dvora, které ji v době rozkvětu svébytné japonské kultury používaly k psaní dopisů, deníků i krásné literatury. Katakana vznikla v buddhistických klášterech, kde ji mniši používali jako pomůcku při čtení súter, a užívalo se jí též k vysvětlení oficiálních textů. Čínské znaky však zůstaly součástí japonského systému písma i nadále – vzhledem k velké homonymitě japonských slov je totiž nemohly fonetické abecedy plně nahradit.